Prosinec 2016

Adventní kalendář aneb sváteční poděkování

22. prosince 2016 v 18:18 | Rajda obecná
Ohalujeme poslední políčka adventního kalendáře - a budeme, jako většina dětí podvádět, vybereme hned 3 naráz...Adventní kalendář je tímto odkryt a mě nezbývá než sumarizovat:
Protože každý má ke konci roku zvyk bilancovat, učiním i já nejinak.
Co se týče tohoto psaní - "pseudoblogu", ráda bych tedy touto cestou poděkovala všem, kteří se na jeho vzniku podíleli - ať vědomě či nevědomě, všem kteří ho četli, komentovali a šířili dál. Myslím, že každý přispěl něčím a jsem ráda, že pravděpodobně, pokud se nic neočekáváného nestane, budeme pokračovat v dalším roce. Čtenáři pro mě byli nejen korektoři (jako malý dyslektik děkuji), ale i výborný zdroj inspirace.
Proslov1
Největší dík, patří mé sestře, i když mě značně (někdy) štve a moralizuje, mám ji neskonale ráda.
Dále musím zmínit ty, na jejichž existenci bylo mé psaní vlastně postaveno - mužům. Muži byli ti, kteří mě vlastně dohnali blog založit, muži byli ti, díky nimž jsem začala o všem přemýšlet, a muži byli ti, díky nimž jsem našla i samu sebe a to co v životě chci či nechci. Poznala jsem díky nim, že nikdy nemůžeme mít to, co chceme a když to o čem jsme si mysleli, že chceme, máme, pak to vlastně nechceme. Díky tomu, že hledám k sobě ten ideální protějšek - nepleťme si s hledáním ideálního muže (o tom vím, že není, a kdyby byl, pak nevím, zda by chtěl tak neideálního jedince, jako jsem já), jsem poznala spousty se mnou nekompatibilních mužů, zajímavých i nezajímavých jedinců, ochutnala spousty dobrých vín a výborných jídel, dozvěděla se informace, které bych bez nich nevěděla. Randění s muži mě naplnilo a vyprázdnilo. Vzestupy a pády, sinusoidy žití patří k životu. Všichni muži, kteří mě v životě potkali, zanechali ve mně stopu, buď malou téměř nicotnou, která vyprchala rychleji než ether, jiní mě zašlápli pořádně hluboko, ale já vždy věděla, že nejde zůstat ležet, je nutné oklepat se a jít dál. Mnoho šrámů a jizev, které mi byly životem uštědřeny se zahojí a já jen díky svému psaní budu mít vzpomínku na ty hodné, prospěcháře, kreatury a lovce. Děkuji tedy všem i těm, kteří si to z morálního hlediska nezaslouží. Samci, děkuji vám i za to, že jste mi podrazili nohy a donutili mě vstát. Děkuji za to, že jste mě otupili, jako tekoucí řeka oblázky. Je pravdou, že díky tomu už nevzplanu láskou, jak navoskovaný papír, ale život je to, co nás formuje a já věřím, že jednou ten, co má vykřesat ten pověstný oheň přijde a protože to bude TEN pravý, zapálí i mě… jako skaut škrtnutím jediné sirky.
Dekuji chlapci

Adventní kalendář - 21. okénko

21. prosince 2016 v 19:19 | Rajda obecná |  Vtipy
Sbírat se dá spousty věcí... žena v tomto vtipu, ale děti nesbírá.
Pohlednice1
Autorská poznámka: 20. okénko si otevřete prosím sami, zde se skrývá imaginární překvapení v podobě splnění jednoho přání. Tedy zavřete oči a přejte si něco, buď se vám to splní nebo ne.

Adventní kalendář - 19. okénko

19. prosince 2016 v 18:18 | Rajda obecná
Jak vidíme v dnešním malém vtípku, naivita světem vládne.
Zubar

Adventní kalendář - 18. okénko

18. prosince 2016 v 18:18 | Rajda obecná
Jednoduchá kalkulace
Hloubavý člověk jako já neustále přemýšlí o životě, nemohu říct, že bych nebyla spokojená, ale něco mi stále chybí. A jak víme to něco, je chlapec, chlapec vyzrálý a s jasným názorem na život. Vzhledem k tomu, že preferuji činy před bezvýznamným tlacháním, proč něco nelze a nepřichází, věnuji se nalezení svého ideálního protějšku aktivně. Nicméně díky tomu i přicházím na to, že to není tak snadné, jak se zdá. Jiné dívčiny mého věku již šťastně hnízdí a já vlastně nemám ani s kým. Otázkou je, kde je ta chyba. Určitý čas jsem si myslela, že ve mně, snad mé nároky jsou příliš, ale po jednoduché kalkulaci v duchu "má dáti- dal" a exaktním rozboru s jinými osobami obou pohlaví, jsem usoudila, že mé nároky zcela odpovídají tomu, co mohu nabídnout já. Ano, mám spousty chyb a malých obsesí, ale nejsou ničím výjimečným či dokonce patologickým. Na druhou stranu mám spousty devíz, a jak o sobě prohlašuji, myslím, že jsem hodný člověk tzv. "ořechového typu" (tvrdší skořápka, ale uvnitř velice chutné jádro). Je pravdou, že někteří lidé jsou na ořechy alergičtí a jiní je neradi rozlouskávají, ale takto do hloubky nechci svou duši rozpitvávat, tedy stačí říct, že jsem milý a hodný tvor.
A po této krátké úvaze, utvrzením svého ega a sebezpytaci své duše, jsem došla k názoru, že co se týče partnerů je chyba ve mně. Díky I.P. Pavlovovi objeviteli funkce podmíněných a nepodmíněných reflexů, lze tuto chybu popsat. Není to však tak, že bych začala v přítomnosti samců slintat, jako pokusní psi ruského vědce při pohledu na jídlo. Tedy možná decentně převalím slinu, ale není to nic viditelného. Můj problém je zakotven v mozku a nelze ovlivnit, při výběrech potenciálních partnerů mě přitahují, problematičtí, vyšinutí, nezralý a různě patogenicky a geneticky zhýralý jedinci (nicméně netýká se to vizuální stránky - vzhled je vždy perfektní). Kdybych to měla shrnout do jedné věty, pak by definice mých výběrů zněla:
V případě stojící řady čítající 100 jedinců, kdy 99 je normálních a jeden z nich NE, vybrala bych si zcela jistě toho, který normální není.
chlapci1

Adventní kalendář - 17. okénko

17. prosince 2016 v 21:21 | Rajda obecná

Příběh ze života - Jak mě nikdo nebalil
Dnešní příběh je poměrně čerstvým zážitkem a je jakékoliv erotiky prost. Má milovaná a mnohdy zmiňovaná sestra mě pozvala na koncert jednoho alternativního zpěváka. Bylo to v Praze a prý to mělo být boží. Bylo mi slíbeno VIP místečko s rautem a vysoká koncentrace mužských samců na metr čtverečný. Usoudila jsem tedy, že by to mohl být zábavný a plodný večer a možná bych i na takovém místě mohla potkat svého prince. Dresscode nebyl jasně definován, tak jsme se nějakým způsobem oblékly, zavolaly Uber, vyrazily a dorazily. Byla jsem patřičně vyhladovělá, jak se tak sluší být na danou akci se slíbenými pochutinami být. Čekala jsem VIP lístky, avšak již při příchodu, kdy slečna "vyhazovačka" zkontrolovala čárový kód a ledabyle řekla v pořádku, támhle si "vemte" vodu, jsem dospěla k názoru, že to asi úplně VIP nebude. Voda byla dobrá, v šatně neměli ramínka. Odebraly jsme se tedy do sálu vyslechnout předkapelu a vyměnit vodu za něco méně alkoholu prostého. Lidí bylo plno, můj princ však nikde. Dala jsem si bílé, a protože bylo do kelímku, ani jsem se obsluhy neodvážila zeptat, zda je suché, natož jaký ročník. Noc byla ještě mladá, a proto jsem na vyhledání samce svých snů nepospíchala. S mou milovanou sestrou jsme objevily pár kandidátek na "módní peklo", zdrbly je a nechávaly se unášet příjemnou hudbou a ve svých žilách kolovat ohnivou vodu. Koncert daného zpěváka s oblibou sledujícího vážky byl milý, nerušivý a spíše se hodil do komornějších prostorů, ale aspoň jsme si mohly se sestrou a případnými známými popovídat.
Koncert1
Mužů bylo dostatek, žádný, co by mě zaujal, ale to co mi přišlo zarážející, že ani já nezaujala žádného. Asi tedy stárnu, usoudila jsem. Byla jsem decentně namalovaná, slušně oblečená a dokonce i vlasy jsem měla umyté. Myslela jsem si, že jsem koukatelná, ale chování přítomných samců bylo pro mě zarážející až divné, prostě mě nikdo nebalil. A ještě divnější na tom všem bylo, že nikdo nebalil ani mou sestru.

Adventní kalendář - 15. okénko

15. prosince 2016 v 18:18 | Rajda obecná
Když si to prostě špatně vysvětlíte, můžete se pár vteřin těšit...
vtip_soused1

Adventní kalendář - 14. okénko

14. prosince 2016 v 23:15 | Rajda obecná
Po čem ženy touží - díl II.
Dnešní příspěvek nebude dlouhosahlým analytickým rozborem o snech nás žen. I přesto si myslím, že mnohé vystihuje.
IMG_20161214_160013

Adventní kalendář - 12. okénko

12. prosince 2016 v 18:18 | Rajda obecná
Dnešní krátké pojednání není mým osobním zážitkem, je historkou jedné z mých kamarádek, která také podlehla kouzlu seznamkového randění. Stejně jako já s čistým úmyslem a jasným cílem - najít svého prince. Pro toto hledání zvolila stejný nástroj jako já, aplikaci se srdíčkovým mechanismem. A protože každá máme jiný vkus naše srdíčkování se nepřekrývalo. Každá jsme si tedy hrála na svém písečku a množiny našich samců se nepřekrývali.
Poznávání s daným jedincem, jehož jméno si již dotyčná dívka nepamatuje, probíhalo standardně. Tedy nejdříve si vymenili pár zpráv. Nebylo na nich, dle slov mé kamarádky nic divného, akorát ji 44 letý muž posílal stále selfie a ne ledajaké. Selfie typu - jdu do posilky, jdu do vany, opaluji se…každý den maximálně 7. Kamarádka neposílala.
IMG_20161212_174334
I přes to se oba jedinci rozhodli učinit další step. Tedy zavolali si a telefonický rozhovor měl prý hlavu a patu, chlapec byl milý. Jediné co zarazilo mě, že milá kamarádka dostala po vzájemné konverzaci pár "subinkovských" fotek, tedy něco ve stylu 50 odstínů šedi. I přese tato malinká varování se jednoho dne se i má kamarádka, budeme jí říkat Karla, rozhodla svého vyvoleného poznat i osobně.
Domluvili si oběd a chlapec bloudil, nakonec se však po půl hodině našel, nu což, asi ho zradila navigace. Přijel v pěkné červené audině, která však na semaforech červenou nějak neakceptovala.
IMG_20161212_181150
Karla, která hlady šilhala a těšila se na oběd, byla vyvezena do chlapcem určené kavárny, usazena na chlapcem určené místo a protože doba která byla pro schůzku vymezena byla značně zkrácena chlapcovým pozdním příjezdem a hledáním dostatečně dobré kavárny, musela se Karla spokojit pouze s kávou na víc nebyl čas. Protože bylo pěkné letní odpoledne chlapec se rozhodl vystavit své opálení všem kolemjdoucím na odiv, Karla již jeho tělo ze selfíček znala, proto se nad tím příliš nepozastavila. Chlapec chytal bronz a vesele s Karlou švitořil a nejen s ní flirtoval s paní servírkou i s dámami u vedlejšího stolu. To by byla panečku partie, pomyslela si Karla, jak pěkně se chová ke všem ženám. Chlapec byl značně afektovaný a stále kontroloval, které z žen padl do oka. Sebeláska je sice důležitá, ale nemělo by se to s ní přehánět. Nicméně Karla není z těch žen, které by se urazily a odešly, naopak… A chlapec ani Karlu nezanedbával, stále jí vyhrnoval její šaty pod záminkou srovnávání opálení a testu drsnosti kůže… Po vypití kofeinového moku chlapec Karlu objal a šli se "cournout" okolo výloh, nejvíce ho zaujala atrapa kávovaru v kuchyňském studiu, kterou mu nechtěli prodat. Následoval krám s dětským oblečením, Karla přestala tohoto člověka chápat, možná protože byl značně mimo a také možná, protože nechtěla. Rozloučili se s tím, že si zítra napíšou, že by mohli jít plavat. Karla svůj slib dodržela a druhý den se zeptala, kam tedy půjdou plavat. Odpověď byla opět mimozní: "ale ty jsi blazínek, to jsi spatně pochopila" a následovalo selfíčko všech třech údů v přilehlých plavečkách. Karla tedy pochopila a chlapce smazala.
Autorská poznámka: 13. okénko z důvodů mé pověrčivosti otvírat nebudeme

Adventní kalendář - 11. okénko

11. prosince 2016 v 19:00 | Rajda obecná
Už jsme si zvykli odhalovat každý den od prvního prosince jedno políčko adventního kalendáře. Byla to pro mě výzva, dnes už řehole. A je to boj každý den něco publikovat a vymyslet. Nicméně boj se má vyhrát a se ctí. Proto dnešní den pokračuji s hlavou vztyčenou a přidávám 2 magické tarotové karty. Sbírka se tedy obstojně rozrůstá s dnešními dvěma kartami už jich pravidelný čtenář bude mít celé 4 a z toho už lze o osudu mnohé vyčíst:
Karty_HvezdaKarty_Síla
A malá stručná charakteristika těchto karet:

Karta - Hvězda
"Toto je velmi pozitivní karta. Konejší, poskytuje útěchu a slibuje štěstí i v případě, že se události vyvinou jinak, než bychom si momentálně přáli.
V praxi většinou obrací pozornost ke vzdálenější budoucnosti. Dává naději, že se dočkáme toho, co chceme, ale až za nějaký čas.
Ve vztazích někdy upozorňuje, že osoby budou ve vzdálenější budoucnosti (pouze) dobří přátelé"

V překladu Rajdy znamená tato karta - Nebeskou soulož

Karta - Síla
"Karta Síla je spřízněna s kartou Kouzelník. Význam této karty spočívá v harmonii vědomých i nevědomých sil.
V povolání symbolizuje tato karta odvahu a podnikavost. V úrovni vědomí je Síla výzvou ke smíření s pudovou, animální energií. Ve vztazích se projevuje zejména vášnivost této karty."

V překladu Rajdy znamená tato karta - Silnou soulož

Autorská poznámka č. 1: Zdroje šedého textu - vygooglováno (myslím, že to byl blesk a ani jsem se nenamáhala tento text upravit či převyprávět vlastními slovy...mé poslání je jasné...)
Autorská poznámka č. 2: uvítám Vaše tipy a inspirace pro jednotlivá políčka a bude-li to jenom trochu možné, pokusím se Vaše touhy uspokojit.

Adventní kalendář - 10. okénko

10. prosince 2016 v 18:18 | Rajda obecná
Dnešní příspěvek soucítí se všemi hospodskými a reaguje na včerejší odsouhlasení zákona zákazu kouření v restauračních zařízeních... Nejprve EET, pak toto. Od května přijdou tedy někteří pánové v restauračních zařízeních o jednu slast.
Zákaz kouření1

Adventní kalendář - 9. okénko

9. prosince 2016 v 18:18 | Rajda obecná
Recept na velmi dobré perníčky

Jak je před Vánoci zvykem, peču i já nějaké to cukroví. Je pravdou, že se mi příliš nechtělo a tento zvyk částečně eliminuji, nicméně včerejší den byl pro mě výzvou, ano napekla jsem i já.
Pro ideální a chutné těsto potřebujete tradiční suroviny a postup, který vám poskytne Google. Není třeba upgradovat, stačí se receptu držet. Po spojení všech surovin a po vyválení těsta do příslušné tloušťky (tak akorát) nastává čas pro kreativitu. Já protože prostě ty muže ráda mám, zvolila jsem příslušný artefakt. Stačí vystřihnout šablonu z papíru, obkreslit a vyříznout daný tvar ostrým nožem. Poté upéct a vkusně vyzdobit - bílou cukrovou polevou, čokoládou anebo barvičkami, zde záleží na fantazii zdobitelů.

A takto dopadl můj výtvor (Obr. 1), je chutný, barva je obstojná, jsou sice tvrdší, ale to mi nevadí.
????????????????
Obrázek 1: Vánoční perníčky

Přeji příjemné tvoření.

Adventní kalendář - 8. okénko

8. prosince 2016 v 18:18 | Rajda obecná |  Vtipy

Máte zkontrolovaný kotel...?
Vtip_karma

Adventní kalendář - 7. okénko

7. prosince 2016 v 18:18 | Rajda obecná
Dnes už vím, že jsem si na sebe adventním kalendářem upletla pořádný bič... možná devítiocasou kočku. Nicméně nejsem z těch, co by se vzdali bez boje. Odkrývám tedy v pořadí třetí okénko našeho kalendáře. Naleznete zde to, co mi připomíná mládí. Papírové panenky, kterých jsem jako malé děvče měla plný kůfřík s motivem třešniček.
Doba se změnila a já mám radši než panenky, panáčky. Tedy vytiskněte, vystřihněte a oblékněte si svého muže. A malý upgrade, pokud chcete, aby byl tento jedinec lidským samečkům podobný, můžete mu dodělat oči z platíčka od léků a černých korálek (čočky atd.), panáček pak bude reagovat - například dávat oči v sloup, jako typický muž.
Panacek Papírový

Adventní kalendář - 6. okénko

6. prosince 2016 v 18:53 | Rajda obecná
Dnešní políčko reaguje na včerejší zvyk a dnešní svátek sv. Mikuláše. A úkol je prostý - najdi Rajdu.
mikuláš barva

Adventní kalendář - 5. okénko

5. prosince 2016 v 18:18 | Rajda obecná |  Seznamkové seznámení
Příběh ze života aneb "Nemusíme chápat všechno..."
Bylo krásně a já se rozhodla akceptovat výzvu na rande. Kandidátem byl milý hoch (dle psaní), který však nebyl na randících portálech nováčkem. Jeho slovní obraty byly dobré, léty a praxí skoro vycvičené k dokonalosti. Střetla jsem se tedy s protivníkem podobných kvalit. Nicméně pro mé hledání prince neznamená dlouhosáhlé tlachání, ale spíš akci. Tedy preferuji osobní setkání, protože není čas ztrácet čas.
Vyměnili jsme si pár řádků, on v "romantickém duchu" já zcela neutrálním a schůzka byla stanovena. Nemohu říct, že bych se těšila či ne, žádný pocit jsem neměla. Chlapec přijel včas (velice oceňuji) a jeho auto bylo krásné. Majitel už méně.
IMG_20161205_103051
Nicméně protože jeho vzkazy nebyly špatné, řekla jsem si, že na vzhledu tolik nezáleží a třeba bude dobrým a zábavným společníkem. Vydali jsme se tedy na oběd, zvuk motoru a interiér vozu byl úchvatný. Usedli jsme do restaurace a objednali si, já klasicky bílé suché, chlapec nealko. Začala nezávazná konverzace a jiskra prostě, nepřeskočila. Myslím však, že to bylo oboustranné, dala jsem si tedy česnečku. Chlapec vypadal o 5-7 starší než tvrdil, ale na to jsem se ho neptala, někdo to tak prostě má. Konverzace probíhala v pěkném duchu, bavili jsme se téměř o všem, jako se starým kamarádem. O schůzkách které byly, o životě, který byl. Nezávazná konverzace, bez výrazných invektiv avšak s malými ironickými oboustrannými narážkami. Nic hrubého vše v rámci slušnosti. Jídlo bylo chutné. Došli jsme k názoru, že on má rád psy a já kočky. Myslela jsem, že toto shrnutí večera je výstižné a všeobjímající. Ano, oba máme rádi zvířata, ale každý jiný druh, tedy příjemné posezení bude prvním a posledním.
IMG_20161205_102951
Vlepil mi u stolu nečekaně pusu a já byla v rozpacích, jeho úkon jsem neopětovala. Řekl mi, že z mé předchozí písemné konverzace je cítit, že nemám ráda muže…nevšila jsem si, ale nijak jsem jeho konstatování nerozporovala. Nedokázala jsem číst nic z tohoto jedince, přišlo mi, že je mnou zklamán, mě byl ON jedno, ale...
Jsem si vědoma, že ne vždy jsem příjemná a někdy bývám i kousavá, ale na tom co se událo vzápětí, na 99.9 % nehrálo nic z toho roli. Nevím, co se v mozku tohoto jedince odehrálo, ale najednou se jeho tvář změnila a on přes celou restauraci zařval "zaplatím". Byla jsem v šoku a rychle jsem se vnitřně vracela v konverzaci nazpět. Neřekla jsem snad nechtěně něco, co by mu ublížilo? Ne nic takového jsem si neuvědomila. Ano, měla jsem spousty myšlenek, ale ty nahlas nevyslovuji, myslím si, že není třeba ubližovat nikomu. A protože jsem chtěla vědět, co se tedy v jeho hlavě odehrává, přímo jsem se ho zeptala, zda jsem ho nějakým způsobem neurazila a navíc jsem se hned, kdyby tomu tak bylo, omluvila. Odpověď jsem nedostala. Nechal královské dýžko, že i číšník povytáhl obočí. A šli jsme k autu, zeptala jsem se ho znovu, proč je podrážděn, ale odpověď jsem opět nedostala. A v tu chvíli jsem začala být podrážděná já. Jsem celkem splachovací typ, ale nesnáším TO, když NEVÍM, kde je chyba. Omluvila jsem se tedy znovu a usedli jsme do vozu. Jel rychle, ne příliš bezpečně a pustil nahlas rádio (velice). V tu chvíli (na první křižovatce) jsem se zeptala naposledy, proč se jeho chování změnilo a protože jsem opět odpověď nedostala, vystoupila jsem z vozu. Bílý "pussycatcher" vystartoval, ohrozil několik řidičů a zmizel v dáli. Zvuk motoru byl fascinující.
Došla jsem domů a chtěla to zkusit naposledy, proč ten převrat, proč to jednání. Nebylo to kvůli onému hochovi, chtěla jsem se pouze poučit ze svých chyb, chtěla jsem slyšet jeho verzi dnešního příběhu. Bohužel to mi nebylo dopřáno, chlapec byl tak rychlý, že mě všude vymazal, odpověď na svou otázku se tedy nikdy nedozvím. Je mi to líto, protože mi vlastně znemožnil stát se lepším člověkem. Na druhou stranu jsem si však uvědomila, že nemusím rozumět všemu...

Autorská poznámka: Má-li někdo z čtenářů uspokojivé vysvětlení, uvítám ho :-).